Steringa (předseda volební komise): "Já také děkuji panu Josefu Stiborskému a nyní vyzývám Vás, voliče, klaďte otázky."
Příborský: "Já mám asi jenom technický dotaz. Když Jožka zmínil, že pracoval v Opavě šestnáct let, taky by možná stálo za zmínku, kolik let pracoval v Republikové radě a třeba předtím v Nejvyšší radě Unie."
Stiborský: "V Republikové radě SONS jsem působil od jejího vzniku, to znamená od roku 1996, a v Nejvyšší radě ČUNS od roku 1990. Musím říct, že to, byla to krásná práce, byly to ty roky takové , takového spontánního nadšení, z toho uvolnění, které po roce '89 nastalo, ale bylo to i náročné, protože ta jednání byla docela častá. Byla jednou měsíčně."
Čanecký: "Já bych měl na pana prezidenta následující dotaz. Hovořil o zkušenostech. Jistě to je velmi významná potřeba každého z nás v životě i v té své práci. On jistě přistupoval k některým organizačním strukturálním změnám ve struktuře organizace, v roce 2008 to bylo, že? Mě by zajímalo, které z těch změn se osvědčily, které by chtěl nějakým způsobem inovovat."
Stiborský: "Tak v roce 2008 po zvolení magistra Poláška viceprezidentem jsme se dohodli na určitých organizačních změnách ve struktuře SONS. Pravdou je, že to byl výsledek určitého kompromisu. Moje představa byla poněkud jiná, protože jsem si už v té době uvědomoval ty ekonomické problémy, které nutně musí na SONS dopadnout, problémy myslím související s ekonomickou krizí. A to, nějak ten, to řešení, na kterém jsme se potom dohodli, se mi už tehdy zdálo hodně nákladné. Z toho důvodu jsem posléze, když magistr Polášek tedy odstoupil z funkce viceprezidenta, jsem se rozhodl vlastně uvést věci do původního stavu, a - protože v případě, že bychom měli tuto koncepci nebo tuto představu organizační plně naplnit, obávám se, že bychom na ni opravdu nevydělali, lidově řečeno. Že bychom na ni zkrátka neměli. A proto, že už bylo příliš málo času do konání Celostátního shromáždění, tak jsem nepovažoval za rozumné řešit nebo navrhovat, uplatňovat nějaké další změny, kterými bych až příliš svázal, spoutal ruce případnému svému nástupci."
Steringa: "Tak já poprosím o poslední otázku a pak krátkou odpověď. - Ještě další se hlásí, tak prosím teď pan Zajíc."
Zajíc: "Luboš Zajíc. Já jsem se chtěl zeptat Josefe, jestli pociťuješ, že to, jak pan Sikora volá po změně, není zcela ojedinělý hlas v SONS, a jestli v případě znovuzvolení uvažuješ o nějakých razantnějších změnách řekněme v komunikaci navenek nebo i se zaměstnanci, protože já pociťuji, že jistý deficit komunikace pociťuje mnoho členů i mnoho zaměstnanců. Děkuju."
Stiborský: "Ano, zcela jistě uvažuji, už jsem to uvedl i v tom svém komentáři o zprávě o činnosti a v podstatě i ty priority, které jsem přednesl, si myslím, že tomu jasně napovídají."
Zatloukal: "Zatloukal, SONS Přerov. Chtěl bych se Vás zeptat. Tady se pořád baví o odbočkách, že jak jich propagovat a jak jim pomáhat. Ale tady při schvalování novely stanov, jako neříkám, že jste nás obešli, jako odbočky, ale co jsem mluvil s členama Republikové rady, tak vy jste obešli i členy Republikové rady. Že nevěděli o těchto změnách, které jste nám tady navrhovali při dnešním jednání. Jak to míníte napravit nebo jak s tím hodláte naložit?"
Stiborský: "Prosím Vás, vůbec o žádnou nápravu a nakládání nejde. To je zcela běžná praxe, byli vyzváni dopisem všechny odbočky a v podstatě tím pádem každý člen SONS má právo podávat návrhy na změny stanov. Tyto návrhy komise zpracuje, proto je vlastně Republikovou radou volena pracovní skupina pro změny stanov, ta tyto změny zpracuje, a navrhne je právě dle opravdu svého nejlepšího svědomí buď ke schválení, buď je tedy doporučí ke schválení nebo nedoporučí, ale ani to její nedoporučení VŮBEC NIC neznamená. Hlavní slovo v tu chvíli mají právě delegáti, to znamená voliči, ti kteří buď svůj hlas té změně dají nebo nedají."
Steringa: "Tak já děkuji panu Josefu Stiborskému, tímto uzavírám blok otázek a odpovědí."