"Vážený pane primátore, milá paní hraběnko, vážené delegátky a vážení delegáti, pro mě nejdůležitěji – milí přátelé, neboť tak Vám i po těch pár letech mnoha z Vás můžu říct.
Děkuji za pozvání nejen k tomuto mikrofonu, ale hlavně na toto shromáždění, protože mám příležitost opět se s Vámi setkat, možná trochu zavzpomínat, ale hlavně pohovořit o tom, co je teď, co chcete dělat, co Vás čeká a tak. Jsem moc rád, že ačkoliv se teď vídáme podstatně méně než dříve, že ty naše rozhovory jsou v zásadě stejné a že se nic moc neměnilo, děkuju Vám za to.
Tady v Karlových Varech nejsme na celostátním shromáždění poprvé. Možná si vzpomínáte, někteří z Vás určitě, že jsme tady byli před deseti roky a že onoho 15. dubna nebyla pro nás situace zrovna úplně nejsnazší a nejlehčí, ono konec konců těžké chvíle jsme prožívali mnohokrát. I s tím rokem 2000 jsme se vyrovnali, a i když od té doby finančních prostředků na naší činnost bylo ze strany státu vždycky méně, tak na druhé straně jsme zase přetavili tento problém v možnost založení obecně prospěšných společnosti a já myslím, že po těch deseti letech všichni chápeme, že to tak bylo dobře. Myslím, že Pepa Cerha, autor myšlenky Tyfloservisu, je rád, že má nejen možnost realizovat tuto myšlenku dle svých představ, ale že k tomu má také jako ředitel obecně prospěšné společnosti patřičné nástroje. Stejně tak i TyfloCentra, já se vždycky na jaře zajímám, nechám informovat nebo hledám na internetu výsledky dotačního řízení a byť už od té doby uplynulo poměrně hodně dlouho, já už jsem trochu zapomněl, jestli máte teď od ministerstva práce na sociální služby nějakejch pět osm do deseti milionů. Sečteme-li finanční prostředky, které jdou na sociální služby v rámci TyfloCenter, určitě je to dvojnásobek a určitě je to částka, za kterou se dá něco udělat, a tak zase jako před těmi deseti lety jde vo to, abychom té možnosti využili.
Když vzpomínám na tu dobu před deseti lety, konec konců paní hraběnka tak trochu naznačila, že ta dnešní situace je mnoha z Vás vnímána tak trochu jako krize. Já myslím, že to nazvu trošku přesněji, mně je trochu líto, že jste poněkud rozhádaní. Nebudu Vás vyzívat k tomu, abyste byli jednotní, abyste dostáli názvu naší organizace, jednak proto, že všichni víte, že být rozhádáni to není úplně to pravé, jednak proto, že nerad dělám výzvy, které jsou takové všeobjímající a v podstatě nikdo se jimi neřídí. Tak Vás vyzvu k něčemu trochu jinému, vyzvu Vás k tomu, abyste dnešní volby vnímali právě jen jako volby, jako volby, z nichž vzejde vedení organizace a né že po nich zůstane nějaká armáda poražená. Proč? Protože by to byla škoda pro Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých.
Určité konflikty, spory jsou vždycky v každém občanském sdružení, ano možná na té celostátní úrovni jsme je dřív dokázali trošku zkrotit v zárodku a nerozrostly se do takové míry jako dnes. Na druhé straně vždycky byly a mnozí z Vás je zažily v odbočkách a já když jsem se díval vždycky na tu situaci v těch odbočkách, kde nějaký konflikt byl, tak jsem se rozhodoval sice snadno o tom, která s těch svářících se stran je lepší, progresivnější a podobně, protože jsem se vždycky víc než podle slov rozhodoval podle činů, a když už jsem se musel rozhodovat podle slov, tak mi šlo vždycky o to podpořit toho, kdo má konstruktivní program. A konstruktivní program pro mě vždycky znamenal a znamená říct, co budeme dělat, jak toho dosáhnem, kdy to uděláme, jaký bude sled těch nutných kroků. A pozitivní program pro mě nikdy nebyl a není jenom říkání co je špatně a kdo za to může.
Tak Vám přeju úspěšné shromáždění, dobrou volbu, hezká setkání a děkuju za pozornost."