Členové SONS ČR a představitelé jí zřízených obecně prospěšných společností a zájmových klubů se každé 2 roky scházejí na Celostátním shromáždění, kde si volí své nejvyšší zástupce, a kde se projednávají zásadní otázky týkající se dalšího fungování organizace.
Letos, přesněji dne 24. dubna 2010, se v Karlových Varech koná 7. Celostátní shromáždění, na kterém bude jedním z hlavních bodů volba prezidenta a viceprezidenta SONS.
Nejsem sám, kdo cítí, že by tento den měl přepnout výhybku na jinou kolej ve srovnání se současným vývojem... SONS, která vznikla v roce 1996, urazila od té doby značný kus cesty a důstojně obstála v nesčetných větších i menších bojích se sociálním systémem tohoto státu. Ale v posledních letech stagnuje a "žije z vavřínů" dosažených mnoho let tomu nazpět. A pokud se něco zásadně nezmění, doklouže SONS setrvačností do náruče velké rodiny zájmových spolků, kam však svou podstatou v žádném případě nepatří!!!
SONS potřebuje ZMĚNU. A tato změna musí vyjít z jejího nitra, to jest širokou diskusí zainteresovaných partnerů, kterým ještě stále záleží na jejím osudu. A jsem přesvědčen, že za současného vedení není tato změna možná.
Proto jsem velmi dlouho a důkladně přemýšlel, co se stávajícím naprosto neútěšným a bezvýchodným stavem provést. Měl jsem dvě možnosti: buďto se připojit ke skupině lidí, které tento stav již vypudil, a dělat tak "poctivou práci" někde jinde, nebo se pokusit nastolit změnu a udržet ty schopné lidi, kteří ještě zbyli, a společně, v týmové spolupráci, nasměrovat SONS vstříc dalším rokům.
A jak se říká, změny by se měly dělat od hlavy. Když tedy přišla nabídka kandidatury na prezidenta SONS, po velmi pečlivé úvaze jsem ji přijal. Nějak není mým zvykem utíkat z boje předem a stahovat kalhoty v době, kdy brod je ještě daleko... Odejít mohu vždycky. Já se rozhodl, že se stávajícím stavem něco udělám.
Pádnými argumenty, které mě přesvědčily o tom, že svůj odchod ze SONS ještě odložím, jsou tyto tři body: